spřátelené weby www.cald.cz www.discgolf.cz www.ultimo.cz www.freestylefrisbee.cz www.szf.sk www.ultimatefrisbee.cz

ČVUT žbluňknutí v Amsterdamu

ČVUT v Amsterdamu
Už před téměř dvěma měsíci se začaly v kuloárech na hodinách tělocviku šířit fámy, že ČVUT se jednou konečně pochlapí a místo fotbalistů či jiných jistě dobrých sportovců, zasponzoruje výjezd na frisbee turnaj, konkrétně UUT (University Ultimate Tournament) v Amsterdamu. Pomocí lobbingu Tomáše Němečka (který se bohužel s pochroumanou nohou nemohl zúčastnit) a Papáho, který vše vzal pod ochranná křídla, se povedlo získat prostředky a nic nebránilo poskládat výběr nejlepších frisbee borců a borek, který mohla naše alma mater nabídnout. Turnaj se konal víkend 4.- 5. dubna, ale společnými silami se nám podařilo náš školní doprovod (Papáho) přesvědčit, abychom vyrazili již ve čtvrtek večer a v pátek si tak mohli užít krásy nizozemského hlavního města.

Čtvrtek

Odjezd byl naplánován až na večer, a tak jsme bohužel měli čas zjistit, jaké jsou vyhlídky na počasí v Amsterdamu. Sníh v Praze totiž všechny náležitě vyděsil a všichni se obávali obdobného počasí i v zemi větrných mlýnů. Nikoho to ale nevystrašilo natolik, abychom se večer nesešli u autobusu v plném počtu. Největší zastoupení hráčů měla Žlutá Zimnice, která si trochu nešťastně naplánovala do tohoto termínu soustředění a tak ti, kteří jeli s námi, byli za vyvrhele a dostali za úkol dodat důkazy o tom, jak příšerně se tam mají. Potom co se všichni sešli a nalodili, jsme vyrazili na 12hodinovou cestu...  

Pátek

Ten proběhl relativně v poklidu a bez závažných potíží. Kolem osmi ráno jsme dojeli a vyrazili do víru velkoměsta. Brouzdali jsme po městě plném kol, kanálů a vůně pálené marihuany vycházející z coffee shopů. Zimniční část týmu si v průběhu dne udělala potřebné fotky pro své spoluhráče, kteří mrzli ve Slatiňanech. Bohužel jsme neviděli Red Light District, na který se celá klučíčí parta těšila, jelikož jsme před setměním odjeli do areálu hřišť (ten, kde se koná i Windmill). Večer jsme dostali startovní informace k turnaji a někteří si aspoň trochu zkusili, jaké je to házet venku. Všichni jsme šli brzy spát, abychom další den ukázali, že s budoucími inženýry si není radno zahrávat.

Sobota (1. turnajový den)

V první den nás čekaly tři skupinové zápasy a případně pokud bychom skončili na druhém nebo třetím místě i křížový zápas. Počasí nevypadalo moc příznivě: mraky se honily, vítr foukal dost nepříjemnou rychlostí a do toho občas pořádně sprchlo. Prostě parádní podmínky na první venkovní turnaj v sezóně.
První zápas jsme nastoupili proti domácímu týmu UTKA. Celkem nás překvapilo, že je taky napadlo hrát zónu, a tak jsme nakonec díky silnému větru a nesehranosti remizovali 8:8. Před dalším zápasem jsme si řekli, co chceme zlepšit, a snažili šikovným poskládáním lidí vymyslet takové sedmičky, které by si spolu seděly.
 
Dalším soupeřem byli belgičtí Flying Penguins. Bylo na nich vidět, že spolu nehrají poprvé a měli nacvičenou výbornou zónu, která při uzavření vlastně nedávala handlerům moc možností, kam házet nebo nabíhat. Nakonec jsme s nimi prohráli o bod 9:8 a pomalu se motivovali na poslední zápas, abychom neudělali ČVUT ostudu a nespadli rovnou do spodní osmičky.
 
Posledním týmem skupiny byl německý Goethe's Team. Ten jsme nakonec porazili o více než tři body (což jsme potřebovali) a ukořistili tak druhé místo ve skupině. Čekal nás křížový zápas s tureckým týmem Frisbee Teknik.
 
Do křižáku jsme nastoupili odhodláni vyhrát a kupodivu se ukázalo, že to nebude tak těžké. Turci buď nebyli sehraní, nebo měli stále dost začátečníků, a proto zápas dopadl v náš prospěch 15:2. Nicméně nutno podotknout, že spiritově to bylo super a oba týmy se v průběhu zápasu hodně nasmály.
 
Po zápasech jsme se všichni připravili na reprezentaci České republiky na párty a hlavně v pivním závodě. Na(ne)štěstí se z klobouku vytáhli snad všichni nepivaři, a tak to vypadalo na královskou podívanou. Pivní závod byl štafetový pro tři lidi. Úkolem jednoho člověka bylo otevřít a vypít pivo, následně nabrat do dvou plastových kelímků vodu a donést ji skrz překážkový nafukovací hrad až k disku, do které se zbylá voda vylila. Objem, který nenaplnil tým vodou, mu byl dolit vínem a po dopití se zastavil čas. Naše zastoupení v podobě Máry, Matláka a Ivči bohužel nedokázalo konkurovat zkušeným pijanům z jiných zemí, a tedy jsme na bednu v této disciplíně nedosáhli. Poté jsme se téměř všichni sešli na turnajové diskotéce s tématikou Intergalactic Easter a snažili se všem ukázat, že se i po hořké pivní porážce umíme královsky bavit. V ranních hodinách jsme za hraní rozličných společenských her došli do spací haly, abychom se aspoň trochu vyspali na zítřejší důležité zápasy.

Neděle (2. turnajový den)

Nedělní ráno nás probudil romantický wake-up call na kytaru, který na konci oznamoval, že už je 7:30. To nebylo moc příjemné zjištění, jelikož jsme trochu zaspali a k tomu po včerejší intergalaktické diskotéce nebyli moc připraveni na jakoukoliv fyzickou aktivitu. Co nejrychleji jsme se vypotáceli ze spací haly a došli do areálu hřišť, kde jsme s hrůzou zjistili, jak se protivníci rozhazují, protahují a drilují jako o život ve stejnokrojích. Rozhodně působili nebezpečným dojmem. Trochu vystrašení jsme se lehce nasnídali, obuli kopačky a vyběhli na trávník dohánět to, co náš soupeř už měl dávno hotové. Při rozhazování i běhání bylo vidět, že únava ze včerejška bude důležitým faktorem. Reakční doba byla dvakrát horší než včera a rozběhnout se na maximální rychlost, chytání a házení s jistotou byl nyní téměř nadlidský výkon.
 
Nicméně najednou jsme se ocitli v zápase s německými Jogubärs a rvali se o každý bodík. Kdybychom měli plné síly, pravděpodobně by byl zápas od začátku v naší režii, teď ovšem nebylo nic jisté. Asi ve tří čtvrtinách hracího času jsme vzali timeout a po motivačním proslovu Máry, který v zápalu boje nešetřil volama, aby nás vyhecoval, jsme konečně zapnuli a zápas nakonec vyhráli.
ČVUT v Amsterdamu
Zanedlouho nás čekal další zápas, který měl rozhodnout, jestli si zahrajeme finále. Už jsme nepodcenili přípravu a celkem s jistotou jsme přehráli Freespect z Belgie. Důležitým faktorem byli i to, že na celý turnaj přijeli asi v deseti lidech, a tak jsme vůči nim oplývali fyzickými silami.
 
Všichni jsme se radovali z postupu do finále, které se hrálo odděleně, a tak publikum bylo jisté. Brzy jsme věděli, že nás čeká hra proti týmu Flying Penguins, kteří nás porazili ve skupině o bod, a tak jsme se všichni těšili na odvetu. Jelikož bylo pěkně, tak jsme si po obědě na hodinku dali šlofíka venku na hřišti, čímž jsme nabrali spoustu sil, které nám byly vzaty brzkým vstáváním.
 
Začátek finále se odehrával zcela v režii pralinkářů. Zónu, která nám dělala problém již ve skupině, v průběhu turnaje ještě doladili a my jsme stále tápali v postupu, jak se s ní vypořádat. Navíc jsme si nechali na finále většinu osobních chyb a tak, když už jsme se s vyčerpávajícím úsilím probojovali až k nepřátelské zóně, zahodili jsme poslední hod nebo jsme disk rovnou dropli. V poločase bylo skóre jednoznačně 8:2. Stále jsme ale měli chuť bojovat, tak jsme si řekli pár věcí, které budeme zkoušet a šli jsme s hlavou nahoře do další poloviny zápasu. Po chvíli už jsme konečně nevypadali jako kuřata na porážce a začali jsme vyzrávat na soupeřovu zónu klasickou českou uličkou. Bohužel bodový polštář Belgičanů byl natolik velký, že i když jsme v druhém poločase stáhli skóre, už jsme nedokázali vyhrát.
 
Nicméně jsme nevěšeli hlavu a radovali se i z druhého místa. Za chvíli přišlo vyhlášení, kde jsme se dozvěděli, že jsme bohužel nevyhráli párty (protože byl hodnocený jen počet hodin strávených na parketu a ne kvalita (kterou jsme měli zaručeně nejvyšší)). Dále jsme si také potvrdili, že si neodneseme ani medaili z pivního závodu. Nicméně jsme si odvezli alespoň stříbro z turnaje, což rozhodně není k zahození. Nyní nás čekala už jen cesta domů. Po sbalení jsme domluvili menší kebabový puč a k nechuti řidiče jsme zastavili u stánku, kde jsme se všichni nadlábli. Poté už následovalo 12 hodin jízdy domů, které byly rozhodně klidnější než cestou tam.

Závěr

Pokud bychom měli zformulovat závěr jako v elaborátech z nejrůznějších měření, byla by to asi následující slova: "Turnaj se nám líbil, vyzkoušeli jsme si, jaké je hrát ve skupince lidí, která spolu nebyla sehraná, ve větru, dešti i na slunku. Přes menší problémy jsme se probojovali prvním dnem a v sobotu večer jsme se konečně stmelili a vytvořili Tým. Další dnem jsme vydali všechno v boji o vrchní příčky a výsledkem bylo krásné 2. místo. Celý výjezd tedy můžeme hodnotit úspěchem."
 
K závěru nezbývá než ještě jednou poděkovat Tomáši Němečkovi, který nám tento výjezd zorganizoval a mimo jiné pro nás vymyslel tak "slušivé" jméno. Další velký dík patří Papámu za koučování, trpělivost a naplánování celé události (bez něj by to prostě nešlo). A v neposlední řadě obrovský dík směřuje k ČVUT, která nám výlet dotovala a umožnila nám vyjet. (Pokud to čte někdo na správném místě, tak nám prosím dejte šanci i příští rok :) (tentokrát už zkusíme přivézt zlato)). A ostatní frisbeečkáři si dejte pozor a nemyslete si, že Žbluňk byla jen jednorázovka na jednu noc. Už teď plánujeme složení na nějaké fun turnájky, které přijedeme "vyřezat". Tak se na nás těšte a držte nám palce!
 
Hop aka Pavel Milička
Žvatla alias Kristýna Königová
ČVUT v Amsterdamu

Autor: Hop a Žvatla, 21. 4. 2015
Poslat odkaz na e-mail