Open týmy na XEUCF 2013 v Bordeaux

Prague Devils open

Pokud bych bych měl jmenovat dva nejzajímavější momenty turnaje týkající se prstů u ruky, neváhal bych ani chvilku. Méďův ukazováček, který ukazuje za roh, zatímco na lajně si čeští i britští hráči zakrývají oči, aby nemuseli zvracet, mohl za pouhých 5 Euro vidět celý svět v přímém přenosu a stále si ho může prohlédnout ze záznamu. Zato Ondrův zdvižený palec, kterým poděkoval hráči Fire of London za to, že mu nechtěně přihrál disk a my tak mohli skórovat vítězný bod, zůstane v hlavě jen těm pár lidem, kteří ho viděli naživo. Co si o tom gestu myslel hráč Fire, se můžeme jenom dohadovat. Pro mě nicméně zůstává tím zdviženým palcem z úvodu článku, který nejlépe shrnuje pocity z výletu do Bordeaux.

Tree Monkeys

Pod názvem Tree Monkeys (poslední turnaj s tímto jménem, oba mixové týmy české ligy se sjednocují pod Terrible Monkeys) se opice díky přepuštění spotu od theBigez kvalifikovali na finále Evropské ligy a mohli tak nahlédnout do evropské špičky.

Z 16 TM hráčů v českém autobuse byla většina nováčky v Evropě. S kvalitními zahraničními týmy se většina z nás setkala až v letošní Open sezoně na regionálních kvalifikacích a britské ultimate viděla na youtube. Takže asi chápete, že očekávání a chuť byly veliké. Trochu v kontrastu s tím je ale lehce tristní aktivita během přípravy před samotným XEUCF, kdy jsme si na tréninku měli často problém zahrát 7 na 7 včetně pomoci hráčů, kteří na mistrovství nejeli. Závěrečný přátelský zápas proti Prague Devils (TM v devíti) se ale povedl a tak nebyl důvod házet flintu do žita.

Nasazení nám přidělilo celkem hratelnou skupinu, abychom měli šanci postoupit do prostřední části pole. Obranná lajna s devití hráči (vesměs tvořená těmi, kdo se přípravy moc neúčastnili) a útočná laja se sedmi, papírově sehranými opicemi, se tak vrhla na švédského vicemistra KFUM, po poločase získala nějaké body i obranná lajna a hned první zápas tak končil naší výhrou 15:12. Těšili jsme se tedy na francouzského mistra Tchac a celkem si věřili. Francouzi si ale věřili taky a hlavně měli proč. V příjemném zářijovém slunci brzo vedli 5:0. Po úvodním šoku se trochu zklidnil útok, obrana začala bránit a sahali jsme i po srovnávní skóre na 12:12. Obrat zápasu bohužel nevyšel (13:15) a vidina Elite skupiny se rychla vypařila.

Druhý hrací den začal tak, skončil ten první. Britští Ka-Pow nás přehráli fyzicky, opět jsme vyrobili pár zbytečných chyb. Nástup soupeře jsme zachytili až po ztrátě několika útoků, ale víc než 9 bodů jsme donést nedokázali. V Lower Pool nás čekali dobře známí FUJ. Útočná lajna si zopakovala unáhlené útoky, obranná sedmička inkasovala řadu bodů na čtyři přihrávky jak přes kopírák a tak výsledek 9:15 pro soupeře nebyl překvapením. Na ruské Lucky Grass jsme si trochu "umyli hlavy", promíchali sestavu a nastoupili s tím, že Karel a Karel (řidiči autobusu) neuvidí další českou prohru. Ani úplná změna sestavy na variantu dvou osmiček nepomohla a ruský tým zvítězil 15:11 po podobném průběhu jako s Ka-Pow.

S bilancí čtyř proher, jedné výhry a především rozhodně nepřesvědčivého výkonu se do třetího dne nevstávalo zrovna nejlépe. Náladu nám zvedl soupeř do boje o 17-24. místo. Další britové, Devon, kteří se propadli do poslední osmičky a tedy atraktivní soupeř. Na umělé trávě jsme podali lepší výkon, než proti Ka-Pow a sice prohráli 15:11, ale už ne po hrozivém úvodu 0:5. Trochu optimismu nám poskytl turnajový systém, který proti nám poslal opět švédský tým KFUM, se kterým jsme si opět poradili (15:12) a dokonce i po celkem koukatelném výkonu. Čekal nás tedy zápas o 21. místo (z 24 týmů).

Hra o čest proti Lucky Grass, kteří nás už jednou vyškolili v efektivitě útoku i těsné obraně, byla trochu nefér pro 8 ruských hráčů, z čehož jeden nemohl běhat. Proti značně oslabenému soupeři jsme si bez větších problémů došli pro poslední vítězství, nicméně nám to chlapci z Moskvy nedali vůbec zadarmo a i když prakticky neslezli ze hřiště, tak se až do samotného konce nevzdali a bojovali o každý disk.

Výsledná bilance - 21. místo, 3 výhry, 5 proher a žádné zranění. Zahráli jsme si proti evropské skoro špičce, žádný ze soupeřů rozhodně nebyl nad naše síly, v nevydařených utkáních často scházela větší dravost po disku a to jak v obraně, tak i v útoku. Jak jsem se ale již zmínil na začátku - pro většinu z nás to byl první opravdu velký turnaj. Příští Open sezona je velkou výzvou si zopakovat evropské tažení a potkat se se skutečnou špičkou.

PD hadr

Na regionální kvalifikaci v Mariboru se TM ujali zcela opuštěné vlajky Prague Devils, která už ani nedoufala, že někdy uvidí rodnou Prahu. Starali jsme se o ní velice dobře, stačí se podívat na video záznamy (první a druhý). Za odměnu jsme dostali před autobusem zábavnou scénku, ve které hráli hlavní roli skleněná láhev rumu, Štěpán Materna a dlažba na parkovišti před Hlavním nádražím. Vděčnost PD nezná mezí, pomník v podobě http://www.treemonkeys.cz/ je toho důkazem.

My jsme se rozhodli uspořádat všelidové hlasování o tom, komu se PD hadr líbí a komu ne. Pod článkem naleznete anketu se dvěma odpovědmi. Hlavní cenou za vylosovanou správnou odpověď je TM disk. Správná odpověď je ta, která bude většinová. Druhá otázka je čistě pro nás, nosiče vody a ryb, jako zajímavost. Její správnost se neposuzuje. Takže hlasujte. :-)

Jiří Voseček

FUJ

Na kvalifikační turnaj do Mariboru jsme se sjeli v krásných asi 18 lidech. Nebylo tomu však tak v případě finálového turnaje v Bordeaux. Pár hráčů se nešťastně zranilo těsně před turnajem. Jiní nemohli z jiných důvodů a tak jsme se sešli jen ve 13 lidech.

Co se hry týká, tak jsme si na plné koule užili všechny zápasy. Vyklepáno jsme dostali jen od Vichčijó-fórs, nad kterými jsme z počátku vedli 3:0, ale pak si vzal Párátko (Joel Hergberg) time, nějak se srovnali a my pak hráli už jen nějakou divnou tužku. Jinak jsme v základní skupině porazili Gentle, kteří nás v letošní sezóně, v Amstru, krutě vyřezali, tak to pro nás bylo takové zadostiučinění.

Druhé místo ve skupině nás poslalo do souboje s Rusy – Lucky Grass, kteří byli, dle našich názorů, na Rusy, velmi spiritoví. Dále jsme odehráli zápas s Terrible Monkeys, který jsme si navzdory naší vzájemné známosti užili. Ještě jsme hráli proti Britům Ka-pow, kteří nás v krásném „universe pointu“ porazili.

Další den jsme proto hráli zápas proti Brightonu z UK, kteří nás, opět v „universe point“, porazili. To nás poslalo do boje nejlépe o 17. místo. K boji o 17. místo jsme se prokousali přes jedny Belgičany a další Brity – Devon. --- A abychom těch Britů neměli málo, poslední zápas byl opět proti starým, dobrým, nám-již-známým Ka-pow.

Na poslední zápas měla většina z nás, abych tak řekl dobře „nakoupíno“ a jiní zase byli solidně „upraveni“. Velmi náročný zápas jsme po lítém boji bohužel prohráli asi o 2 body. 

Jinak jsme užívali života každičký večer, počínaje nástupem do autobusu a 20 hodinovou cestou v něm. Každý večer jsme si v chatkách udělali švédské stoly, na kterých bylo k mání paté de canard, fois gras, fromages francais excellents, sausissons, le vin rouge et rosé... zkrátka francouzské obžerství nejvyššího stupně, k tomu bylo většinou i nějaké to „žbré“, takže dobré. ;-)

No a uvidíme, jaké budeme mít plány na příští rok, na základě našeho letošního počínání... týmový sraz máme zatím ještě před sebou.

Vojta Prušák