spřátelené weby www.cald.cz www.discgolf.cz www.ultimo.cz www.freestylefrisbee.cz www.szf.sk www.ultimatefrisbee.cz

Julius Jankovič


Julius Jankovič alias Julio, ročník 1976, narozen v Liberci. Jeden ze zakladatelů libereckého týmu Hunters a velký propagátor discgolfu v Libereckém kraji. Zaměstnán jako obchodní manager. Ženatý s Mrs. Elí - Lenka Jankovičová, syn Julio Junior. Největší dosavadní úspěch, celkové čtvrté místo na turnaji Skalka 2007.

Mohl by si zasvětit naše čtenáře, jak se takový zaměstnaný člověk jako ty dostal k discgolfu?
Tak to je na začátek hezká otázka. Je pravda, že jsem tak trochu „postižen“ svou prací. Hodiny a hodiny trávím svým zaměstnáním. Takové zaměstnání s sebou přináší vedle zodpovědnosti také velký stres. Člověk si kolikrát přinese domů hlavu, jak pátrácí balon. To pak si začneš hledat něco, co tě přivede na jiné myšlenky.


Je to tedy discgolf, který ti pomáhá odprostit se od každodenních starostí?

Ano, dalo by se to tak říci. V discgolfu jsem si prostě našel své zalíbení. Samotný princip – pravidla a filozofie této hry s létajícím talířem - mi přinášejí odpočinek, zábavu a napětí současně.

Kdo nebo co tě vlastně přivedlo k tomuto sportu?
Dalo by se říci, že jsem takový soutěživý typ. Vyzkoušel jsem celou řadu sportů, a když už se u některých dostavovaly výsledky, začaly se u mne objevovat zdravotní problémy. Neustálé tréninky měly za následek opotřebení levého ramenního kloubu a pravého kolene. Po těchto lapáliích jsem se začal poohlížet po takovém sportu, který bych ještě mohl dělat. „ Mám ještě zdravou pravou ruku“, říkal jsem si. V létě roku 2004 jsme si s partičkou fajn lidiček házeli frisbíčkem. Tahle hodinka s plastovým diskem za pár korun českých mne natolik uchvátila, že jsem se začal zajímat, jestli náhodou neexistuje nějaká ta disciplína – hra s frisbee. Na webu jsem našel Čald a discgolf a bylo vymalováno.

Můžeš prozradit jaké sporty jsi dříve vyzkoušel?

Vyzkoušel jsem celou přehršel disciplín. V dětství jsem navštěvoval oddíl řecko-římského zápasu. Snad jako každý kluk hrál fotbal, hokej, stolní tenis, volejbal, košíkovou, střílel ze vzduchovky, jezdil na skateboardu. Následovala éra bojových sportů a trocha toho posilování. Amatérsky se pokoušel o cyklistiku a triatlon. V létě si rád zahraji tenis, v zimě snowboard nebo běžky.


Jaké byly tvé začátky v discgolfu?
De facto jsem začal exkurzí na Czech Open 2004, kde jsem jako nenápadný parčíkový turista poočku sledoval finálové klání nejlepší pětice. Uchvátila mne přesnost, s jakou to ty borci dokázali šoupnout přímo pod koš. Discgolf mne natolik zaujal, že jsem si ještě ten den (byla to neděle) na internetu objednal 2 disky. Nemohl jsem se dočkat, až mi je poštovní kurýr doručí. Asi za týden jsem už stál na louce a chystal se hodit kus placatého plastu v dál s vidinou stometrového hodu. Chyba lávky! Pokus něco k patnácti metrům a málem vykloubená ruka. Ten stafford to nemyslel zle, když mi prokousl jeden z prvních disků a kdybych k tomu všemu býval netrefil ten obrubník, mohl jsem nadále trénovat s kvalitním materiálem. Začátky byly fakt strašný, nicméně bylo stále co zlepšovat!



To znělo dost hrozivě. Máš ještě nějakou podobnou děsivou historku jako např. ztracení nejoblíbenějšího disku nebo nejméně oblíbená jamka od určité doby?

Pravda, viděl jsem zlomenou ruku po hodu diskem, nebo zlomený nos po zásahu frisbee. Nicméně discgolf považuji za bezpečný sport a při dodržování určitých zásad, nehrozí vážné zranění.
Ztratit disk není nic obtížného. Například dva disky bych už touto dobou mohl mít v Černém moři. Stalo se to na turnaji ve Vídni. Foukal tak silný vítr, že mi je odvál do Dunaje. Byly to dobré disky…


Co ty a turnaje?
Turnaje? Ten, kdo se mnou někdy hrál, tak by řekl, že jsem trémista. Zdeňka by doslova řekla, že ten, kdo hraje opatrně je tzv.„přizdisráč“. Ve své postatě to tak je. Jak ve hře, tak i v životě, když mi o něco jde, tak bojuji především sám se sebou. Když se ti nedaří, tak to prostě nejde. Naopak, když máš formu „sebědomí jde nahorůůůů“. V tom je také kouzlo této hry, hra se ti odehrává přímo ve tvé mysli.


V Liberci se již v roce 2005 uskutečnil 1.ročník jednoho ze seriálu České discgolfové ligy. Jak se vlastně zrodila myšlenka pořádat turnaj právě ve městě pod Ještědem?
Tou dobou mne discgolf už zcela pohltil. Trénoval jsem, kde se dalo a nemohl se dočkat, až přijde nějaký ten další turnájek. Říkal jsem si, že bych vlastně nemusel čekat tak dlouho, kdybych uspořádal turnaj přímo v Liberci. Předložil jsem Marťákovi návrh, zda by se Liberec mohl ucházet o místo v české discgolfové lize. Termín byl volný a já se mohl pustit do příprav.

Co obnáší uspořádat takový turnaj?

Myslím si, aby byl turnaj vydařený, musí se líbit především hráčům. Koneckonců ho absolvují především a pouze oni samotní. Nejkomplikovanějsí, jak už to tak bývá, byl první ročník: Skalka 2005. Přípravy jsem rozdělil do několika částí. Priorita byla zajistit a vymyslet hřiště – course. Nejpříznivější místo se nabízelo na Skalce v Ruprechticích. Pro liberecké hřiště jsem vybíral jamky tak, aby byly mixem toho, kde se všude discgolf v republice hraje (pohořské lesní jamky, plzeňské březové háje, vypichovské dlouhé rovinky apod.) Nesměl jsem zapomenout na jamku, která by byla charakteristická pro libereckou Skalku. Dnes se jedná o jamku číslo 10 a tou je právě koš postavený na vyvýšené skále. Vedle návrhu hřiště je třeba také zajistit ubytování, stravování, ceny a především pohár pro vítěze. Tím je stříbrný putovní minimodel discgolfového koše na dřevěném podstavci.

Jak se daří discgolfu na severu Čech?
Řekl bych, že se nám pomalu, ale jistě rozšiřuje naše základna. V našem LDC HUNTERS teamu máme hned několik dobrých hráčů. Talentovaný manželský pár Briki s Kamčou - a jejich synek Filípek mají před sebou slibnou budoucnost. Na paty jim šlape můj syn Julio junior s mou báječnou ženou Mrs. Elí. Nováčkovskou dvojicí je rodina Habasových. Za humny v Jablonci nám roste zdravá konkurence pod vedením Jendy Tryzny.

Co ty a zahraniční turnaje?
Jan Becher Memorial - Vídeň 2006, kde se zúčasnilo na devadesát soutěžících. Vál silný vítr Severák, padal sníh, na jednom z dunajských ostrůvků se snášela mlha, teplota okolo 0°C. Těžký to turnaj, nicméně výborná zkušenost! Bylo dobré sledovat různé styly a učit se od vyzrálejších hráčů. Pro mne to byl nazapomenutelný zažitek a rád se, pokud mi to časová tíseň jenom trochu dovolí, přihlásím na další zahraniční turnaj, abych se mohl něčemu novému přiučit.

Máte nějakou vizi nebo přání týkající se frisbee?

To určitě máme. Rádi bychom v Liberci zřídili hřiště s pevnými koši. Je to předsevzetí, které prověří sám čas. O tom snad ale někdy příště.

Děkuji za rozhovor.
HF

rodinka.jpg

Autor: HF, 17. 6. 2008
Poslat odkaz na e-mail