Okénko do pravidel - díl 2.

V minulém díle Okénka do pravidel jsme si představili hlavní změny v pravidlech WFDF pro rok 2009. Pravidla v nové verzi prošla v podstatě celkovou revizí a změn je tedy mnohem více, než 7+1. Ty, které si představíme nyní, však již nemění herní návyky hráčů tak zásadním způsobem. Dodejme, že ani po tomto díle nebude výčet změn zcela kompletní, takže se vyplatí do pravidel přece jen nahlédnout. Stáhnout si je můžete na stránkách ČALD.

Než přistoupím k hlavnímu tématu, zastavím se ještě u dvou připomínek, které se ke mně dostaly po uveřejnění minulého dílu:

Pravidla umožňují nehráčům (střídajícím hráčům nebo divákům na lajně) vyjádřit se ke sporným situacím jako je „aut“, „dole“ nebo „not in“. Co se stane, když se ani nehráči na verdiktu neshodnou?
    Takovou situaci pravidla opravdu vysloveně neřeší, leccos však vyplývá z formulace, že hráči žádají nehráče jen „o radu“ - tj. nehráči v pravidlech nedostávají žádnou rozhodovací pravomoc. V podstatě ať už se shodnou nebo neshodnou a ať už je jejich „verdikt“ jakýkoliv, rozhodnutí bude vždycky na hráčích. V případě neshody by byl logický kontest. Ale v podstatě, i když sto padesát diváků jednoznačně prohlásí, že jsem byl aut, tak si můžu trvat na svém a autovou hlášku kontestovat.

V několika pravidlech se objevuje pojem „hraní na disk“. Co to přesně znamená?
   Pojem hraní na disk (anglicky „making a play on the disc“) se objevuje v těchto pravidlech:
11.2. Pro vymezení autu. Vše v kontaktu s územím mimo hřiště je aut, kromě obránce, který může hrát na disk i mimo hřiště a je stále považován za součást hřiště.
11.6. Každý hráč může opustit hřiště za účelem hraní na disk.
12.7. V rámci vymezení chytání a postavení. Pro účely vysvětlení pojmu jedno z nejdůležitějších, nebo chcete-li nejspornějších, pravidel. Hráč nemůže blokovat protihráče hrajícího na disk, pokud sám nehraje na disk.
12.9. Hraní na disk není oprávněnou záminkou pro dotek s jiným hráčem.
    Pro pojem hraní na disk neexistuje přesné vymezení a vzhledem k tomu, že jej blíže nespecifikují ani pravidla WFDF ani pravidla UPA, musíme se spokojit s tím, že každý cítí, co to je. Zajímavé je, že to asi většina hráčů ví, ale konkrétně to definovat neumí – proto píšeme, že to spíš cítí.
    V pravidlech o autu (11.2. a 11.6.) se bez definice snadno obejdeme, stejně tak v pravidle 12.9., kde se vlastně jedná jen o upřesnění obecného pravidla o tom, že hráči by se za všech okolností měli vyhýbat kontaktu. Potenciální problém hnízdí v pravidle 12.7., kde se snadno může rozhořet hádka o to, zda hráč, který mne blokoval, opravdu hrál na disk, nebo ne. A zde je asi daleko důležitější zjistit, co hraní na disk není, než co to je.

Takže typické příklady:

1. Útočník běží na dlouhou, po jeho pravém boku běží obránce. Dlouhá letí a je to pomalý „banán“, který se stáčí zprava doleva tak, že vyletěl vpravo od obránce, přeletí nad jeho hlavou i nad hlavou útočníka a v chytatelné výšce bude vlevo od útočníka. Zkušený útočník v takové chvíli neběží přímo k místu, kam disk přiletí, ale váhá na strategické pozici pod ním a o chycení disku se pokusí až v posední možné chvíli. S použitím takového anglismu bychom mohli říct, že obránce „vyčtvercuje“ – vlastním tělem mu brání, aby se na místo, kde je disk možné chytit, dostal dřív.
2. Stejná situace, stejný hod, jen vzájemná pozice obránce a útočníka je obrácená – obránce je vlevo. A udělá přesně to samé co v příkladu 1. útočník, jenom se v poslední chvíli pro disk nerozeběhne a nechá ho jen spadnout na zem.
3. Stejná situace, stejná vzájemná pozice útočníka a obránce jako v příkladu 1. (obránce je vpravo). Jen zezadu běží ještě jeden nepokrytý útočník. „Náš“ útočník z příkladu 1. o svém spoluhráči ví a tak se nepokouší disk chytit a svého obránce jen vlastním tělem drží dál od disku, aby spoluhráč mohl disk chytit pohodlně a bez obrany.

    V příkladu 1. nastala situace, která se obecně posuzuje jako čistá. Útočník se celou dobu snaží hrát na disk, jen si přitom hlídá svou pozici. Obránce má většinou možnost v nějakou chvíli se kolem něj prosmýknout a lepší pozici obsadit sám.
    V příkladu 2. už je situace spornější, a pokud by to probíhalo přesně tak, jak jsme si popsali, mohl by si útočník nahlásit faul, protože jej obránce blokoval, aniž by sám hrál na disk. Obránce však většinou alespoň po disku vyskočí (i když ten je ještě nechytatelně vysoko), nebo se k němu přece jen rozeběhne a pokusí se ho zblokovat - v tu chvíli hraje na disk, i když se ho nakonec ani nedotkne. Útočník v takovém případě musí posoudit, do jaké míry jej obráncovo chování poškodilo a zda jeho hra na disk byla opravdová, nebo jenom alibi. Často, pokud obránce jen alibisticky vyskakuje, získává připravený útočník ještě šanci kolem něj proběhnout a disk získat sám. Jde o poměrně individuální rozdíly, a pokud jste čekali, že vám tento článek dá přesný návod, jak situaci posoudit, tak vás musím zklamat. Obecně lze říci, že obránce je v určité nevýhodě, protože útok si v takové situaci hlásí faul častěji než obrana.
    V příkladu 3. se jedná v podstatě o čisté blokování a mělo by být obráncem posouzeno jako faul. Platí zde ovšem prakticky stejné ALE, jako v minulém odstavci. Zkušený útočník v takové situaci hru na disk alespoň předstírá, vyskočí moc brzo (jejda, to sem to ale podskočil!) a málokdy jen stojí a pozičně drží obránce na zádech (ale i to se stává a pak je to prostě čistý faul). Pokud útočník na disk vyskakuje, nemá obránce prakticky možnost faul si nahlásit.

Vraťme se nyní k ostatním změnám pravidel pro rok 2009:

1. Zavedena hláška „Odvolání hlášky“, která je zároveň uvedena jako příklad dobrého Spirita (čl. 1.5.2. a 15.9.)

   V podstatě jen formální upřesnění běžné praxe. Pokud nahlásíte např. faul a protihráč vám vysvětlí, že on byl postaven v souladu s pravidly, můžete svou hlášku odvolat. Nahlášení přestupku tedy nemusí být při nesouhlasu nutně následováno kontestem. Možná typičtější příklad je při aplikaci pravidla o možnosti poradit se s nehráči o „autu“, „dole“ nebo „not in“.
V dřívější verzi pravidel existovala možnost odvolat hlášku (17.6.), ale nebyla pro to vyhrazena žádná specifická hláška. Nyní je to „odvoláno“, anglicky „retracted“.

2. Zavedena možnost přerušit hru, pokud je narušena objekty nebo nehráči na hřišti nebo do 3m od něj (čl. 2.9)

   Opět běžná praxe, která v podstatě nahrazuje kdysi možná existující hlášku „freeze“. Akorát nyní se hlásí „přestupek“, anglicky „violation“. Pravidlo lze použít na různé situace od psa nebo dítěte běhajícího po hřišti až po nehráče, kteří stojí příliš blízko postranní čáry a brání vám tak v hodu. Po hlášce se počítání obnovuje tam, kde skončilo. Pro jistotu dodejme, že pravidlo stále nelze použít v případě rozvázané tkaničky u kopaček (v takovém případě můžete pouze prodloužit přerušení hry, které nastalo z jiného důvodu).

3. Nehráči mohou přinést disk, který vyletěl do autu, a přiblížit ho 3 metry k hřišti (čl. 11.9)

   Pro změnu legalizace běžné praxe. Obránce, který si chtěl při cestě pro vzdálený disk trochu odpočinout, však občas protestoval, když mu nadšený divák přinesl disk pod nos. Nyní protestovat nemůže – jedná se o jedno z pravidel, které mají přinést větší plynulost hry. Důležité je, že nehráč by neměl disk dopravit až na hřiště, poslední 3m by si jej měl donést sám hráč.

4, Změna definice útočného faulu receivera (chytače, nabíhajícího hráče) – vztahuje se pouze na kontakt před nebo v průběhu pokusu o chycení disku (čl. 17.6.1.).

   Pro útočný faul je aplikována stejná definice jako pro faul obranný. Jednotnost při definici faulu byla zřejmě hlavním cílem změny, praktické dopady jsou minimální. V zásadě pokud chytím disk a poté vrazím do obránce, nemělo by to být hodnoceno jako faul, těžko tím však lze ospravedlnit prorážení za účelem zisku území (např. vskočení do zóny, když v cestě na Základní čáře stojí nehybný obránce).

5. Zavedení pojmu „Nepřímý faul“ (čl. 17.9.)

  Pravidlo o nepřímém faulu (anglicky „Indirect faul“) se vztahuje na situace, kdy se faul přímo nevztahuje k chytání disku. Na rozdíl od ostatních přestupků lze faul nahlásit i v případě, že přímo neovlivnil hru.

6. Mezi příklady špatného Spirita byla přidána „Bezohledná oslava“ (čl. 1.6.4.)

   Bezohlednou oslavou (anglicky „Disrespectful celebration“) je myšleno oslavování bodu, které ponižuje nebo ohrožuje soupeře. Patří sem např. tzv. „disc spiking“, tedy praštění s diskem o zem, často těsně vedle obránce, který ještě leží na zemi po neúspěšné rybičce, výsměch soupeři nebo tzv. ukazování disku (posměšné mávání diskem před obličejem obránce).
   Naprostá většina tohoto druhu „oslav“ naštěstí v ČR nezdomácnělo a troufám si říct, že nehrozí ani v nejbližší budoucnosti, protože se zkrátka neslučují s celkem mírnou českou povahou. I v Evropě se však s takovým chováním již můžeme setkat, nejen v podání hostujích amerických hráčů. Je to jedna z mála věcí, které bychom se od nich neměli učit.

7. Přidán požadavek, aby se týmy po bodu připravily na další bod bez zbytečného zdržování (čl. 7.1.1.).

   Časové limity pro připravenost na výhoz jsou stanoveny pouze v dodatku, který je platný pouze na mistrovstvích pořádaných WFDF. Proto požadavek na urychlení hry vstoupil alespoň v této mírné podobě i do obecných pravidel.

8. Přidán požadavek, aby se hra po vyřešení hlášky obnovila co nejrychleji (čl. 10.1.)

   Podobně jako v minulém bodě jde o větší plynulost hry.

9. Přeformulováno pravidlo o blokování pohybu hráče (čl. 12.7.)

   O tomto pravidle se více rozepisujeme výše - u popisu pojmu hraní na disk.

10. Přidán požadavek, aby hláška zazněla ihned poté, co nastane chyba nebo přestupek (čl. 15.7.)

   Zde jde v pravidlech především o zamezení zmatků s opožděnými hláškami. Zároveň by hláška neměla být používána účelově, tedy až podle toho, jak situace dopadne. Typickým příkladem je, když hráč hodí delší přihrávku a je lehce faulován, ale faul nahlásí až v momentě, kdy jeho spoluhráč disk nechytil. Správný postup by měl být takový, že hráč ihned nahlásí faul, a když spoluhráč disk přece jen chytí, hlásí „play on“.

11. Jasnější formulace dvojitého bránění (Double team) (čl. 18.1.1.5.).

   V dřívější verzi pravidel bylo „dvojité bránění“ definováno jako bránění házeče dvěma obránci, nyní je to více než jeden obránce. Podmínkou pro hlášení dvojitého bránění je samozřejmě stále to, že ve vzdálenosti 3m od „zdvojených“ obránců není žádný další útočník. Také tato podmínka je v nových pravidlech zformulována přehledněji.
Připomeňme, že dvojité bránění se nejčastěji hlásí při zónové obraně, když se obránci v „zámku“ přiblíží blíž než tři metry od házeče. Pokud ale těsně k házeči přiběhne další útočník pro krátkou přihrávku, může se kolem klidně sesypat všech sedm bránících hráčů (pravidla neomezují počet obránců u útočníka bez disku, všichni proto mohou říkat, že nebrání házeče, ale jeho nabíhajícího spoluhráče).